Ráno mě budí hudba z okolních aut, letitý Zetor vyprošťující zapadlá auta a první hrající na hlavní stage, kterými jsou KRLEŠ. V areálu mě velmi pobavila masivní fronta lidí čekajících na kávu u stánku Nescafé. Když jsem přistoupil blíž, byly to víceméně stejné obličeje, které jsem minulý večer viděl klátivě postávat v ještě mohutnější frontě na pivo. Před skupinou KRLEŠ unikám na Gambrinus stage, kde vyhrává první soutěžící České rockové ligy. Těmi jsou ZLATÝ VOČI, ničím příliš výjimečná rocková skupina s klávesovým doprovodem a českými texty, jejichž největším mínusem je zpěvačka a kytaristka v jedné osobě, která vládne velmi omezeným rozsahem a s hlasem zdaleka nedokáže pracovat tak, jak by bylo potřeba. Na hlavní scéně se pokračuje v zábavovém bigbítu, takže se odebírám na metal stage, kde po ošlehaných thrasherech ze skupiny TUBORG nastupuje DYSMORPHIA se svým pomalým melodickým deathem s příměsí doom metalu. Před metalovou scénou v tu chvíli příliš lidí nepostává, na projevu hlavně zpěváka je znát určitá znuděnost a rozčarovanost touto situací.

Mezitím vedle na Gambrinus stage oslňuje první doraživší punkery tříčlená neopunková taškařice LUCKY PUNCH a jsem přesvědčen, že tak špatný pěvecký výkon jako u nich jsem nezaregistroval ani minulý den při amatérských karaoke. Popravdě by mne zajímalo, jak se podobná skupina mohla dostat do semifinále nějaké soutěže. Na metal stage mezitím vysvitlo sluníčko, které praží na podium, kde startují HELPNESS – poměrně zajímavý melodický metal-crossover přebíhající od heavy přes thrash po death metal ovšem s kořeny pevně položenými do metalové školy počátku devadesátých let. Dalším českorockoligovcem jsou sympaťáci FORREST JUMP s pořízkem Pepou Michálkem u mikrofonu a kytarovým dvojzápřahem se stále ohnutou páteří. Jejich set má šťávu i energii. Pepa si v průběhu setu natírá blátem obličej s komentářem, že je na tom stejně jako ti blátivci pod podiem. Na této scéně se jedná o první skupinu, která ten den s přehledem přeskakuje laťku vyšší úrovně.

Čtvrtým soutěžícím České rockové ligy toho dne jsou PROMISES. Pokaždé, když je vidím, překvapí nějakou personální změnou a nejinak tomu bylo i dnes. Nový bubeník, baskytarista a staronový zpěvák plus nový materiál. Melodickému rock-metalu, který provozují, však chybí místa, která by naznačila, že se děje něco opravdu zajímavého, a tak mi jejich set trochu splývá. Na metal stage právě brousí jádro vedoucí běžci českého grindového pelotonu FLESHLESS. Zvuk má potřebný attack a důraz, zkrátka zabíjí, jednotlivé pecky nekompromisně trhají ocel. Vzhledem k tomu, že FOURTH FACE ještě nedorazili, přebírá jejich úlohu soutěžící, který měl hrát až po nich – kapela NIKDY DOST. Česky zpívané skákavé hácéčko oslovuje spíše punkery, na mě je v něm příliš omšelých hudebních postupů, jednotlivé skladby jsou hodně předvídatelné, nicméně koncertně funkční.

Po nich tu jsou konečně dorazivší FOURTH FACE, dva zpěváci brouzdající od melodických zpěvů přes rap až do corového řevu, hutný zvuk kytarových důrazů a energická podívaná, ve které na sebe většinu pozornosti poutal vysoký pokérovaný blonďák Inci, dříve v kapele hoblující baskytaru, a těžkotonážní kytarista J.T. Kvalitně prožitý set prosamplovaného rap-coru jednoznačně našeptával, kdo asi postoupí do finále. Pro mne osobně je tato skupina přece jen trochu přeceňovaná a v porovnání se zabijáckým uragánem, jakým byli například JADE WAH’OO, vyznívá poněkud liše. Na Gambrinus stage ještě zůstávám, neboť po posledním soutěžícím České rockové ligy, kterým byli FOURTH FACE, nastupují klasici punkrockového poga, veteráni N.V.Ú., a punkeři, kterých se shromáždilo celkem požehnaně, si konečně přicházejí na své: „Garáže a hospody - ó hó, hó!!!“

Na Metal stage to mezitím také vře, scénu rozžhavili klasici, tentokráte českého thrash-coru – stálice zvaná LOCOMOTIVE. Trochu se mi zdá, že kluci nějak hubnou, ale zdaleka to není tak, aby se pod jejich těžkopádným corovým bucharem řádně neprohýbalo podium. Energický set sklízí vavříny u publika, které vidím ten den na metal stage poprvé ve výraznějším pohybu. Na hlavní scéně mezitím vyhrávají pop-rockové rádiovky READY KIRKEN a NO NAME, takže se ještě (a rád) zdržuji kolem menších pódií. Zábavoví punkrockoví králové jménem ZVLÁŠNÝ ŠKOLA okupují Gambrinus stage a musím říci, že jejich set mě kupodivu v pohodovém slunečném odpoledni, kdy se lidé brouzdají zasychajícím bahenním světem, baví. Po uvolněném setu, který většinu přítomných hodil do bezstarostného slunného odpoledního veselí, je tu vyhlášení postupujících do finále České rockové ligy, těmi jsou dle očekávání dvě skupiny, které podaly nejlepší výkon - FORREST JUMP a FOURTH FACE. Z minulého dne se tedy připojují k progerům DIRTY GAME a GLOCK 22.

DYMYTRY na metalové scéně stejně jako minulý rok hrají s kartou jménem image. Černé suknice doplnily predátorské masky po stylu SLIPKNOT, máme tu i zdvojenou rytmiku, zpěvák si totiž nechává instalovat vpředu u mikrofonu kotel, který nárazově využívá. Hudebně vše trochu lépe šlape než minulý rok, nicméně se stále nejedná o nic objevného – klasický český metalový bigbítek, přitvrzený hardcorovými postupy. Po nich nastupující ENDLESS jsou přeci jen jinou ligou, ačkoliv celkový zvuk pro ně zdaleka není největším spoluhráčem. Kytary jsou příliš utopené a zpěv citelně potřebuje lehce nahallovat, jinak se stává velmi suchým. Nová rytmika s přehledem zvládá staré pecky, při zvukovce jsem zaregistroval něco neznámého, dle kuloárních informací je příprava materiálu na nové album ve fázi dokončování a zcela jistě se bude nač těšit.

Po nich nastupují symfoničtí okovanci INTERITUS. Ten večer jsou v sestavě vidět dvě nové tváře – první pevná opora v pozadí na postu bubeníka dělá čest svému řemeslu – druhá posila u mikrofonu však celku tolik jistoty nedodává. V koloritu skupiny poněkud bázlivá zpěvačka Radka je jen stínem její předchůdkyně Báry, a to jak charismatem, tak hlasem. Celý set je organickým živlem se silným zvukem, škoda, že většina melodických vložek leží na bedrech smyčců a kytary dělají jen „ten metal v pozadí“. Publikum si získává hlavně Adam, talentovaný benjamínek skupiny s housličkami, a zvíře s baskytarou Honza.

Po INTERITUS začínají metal stage pohlcovat SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, kterým sekunduje opět skvělý zvuk a naprosto famózní výkon zpěvačky Hanky. Vždy musím obdivovat, jakým způsobem si dokáže během několika vět podmanit publikum, její hlas přímo hladí a laská uši. Ten večer jsou představeny polské a české verze skladeb z unikátního mini CD „Osamělí“, vycházejícího v těchto dnech. Hrnec prokazuje, že jeho hrdelní kvality nejsou jen v nelidském hutném ryku, ale i v melodických polohách, radost poslouchat. Playlist ten večer budí dojem množiny poněkud pomalejších skladeb, ale i přesto šlo o vystoupení, které mohu směle prohlásit za špic večera.

Souběžně s doomfolkovým obžerstvím běží na Gambrinus stage vystoupení poháněné Prasopsem Císlerem z kultovní punkovky POŽÁR MLÝNA - na podiu operuje poslední dobou vavříny sklízející plzeňská ska úderka TLESKAČ. Jejich set po okraj naplněný energií a zábavou baví masu lidí před pódiem, k poslechu a hlavně tanci duní pecky hlavně z posledního alba „Ska z Česka“. Po SSOGE obsazuje metal stage německý heavy metal – BRAINSTORM. Jedna skladba jako druhá, dusající kopáky přitloukají skladby do šedi a průměru žánru, lidí sice jak much, ale hudba je pouze konvenčním, i když řemeslně dobře opracovaným heavy metalem z nepřeberné množiny stejně znějících německých smeček.

To na hlavní scéně mě čeká menší překvapení. Je jím OLYMPIC, který jsem zpočátku ignoroval s tím, že něco podobného by mne snad nikdy zajímat nemohlo. Omyl. Jakmile jsem přikodrcal ke scéně vyfotit si Petra Jandu z blízka, už jsem zůstal. Starý rockový dinosaurus mě bez jakéhokoliv upozornění uvěznil ve svém chřtánu. Páteř setu samozřejmě tvořily hitovky, které zná snad každý, a vytvořily nostalgicky magickou atmosféru, kdy Janda mohl jen hrábnout do strun a zbytek odzpíval dav před hlavní scénou. Set doprovázely i instrumentální výkony, za které by se nemusela stydět lecjaká progová skupina, hlavně baskytarista Milan Broum překvapoval, vše šlapalo jako švýcarské hodinky a přece tu nebylo nic strojeného a křečovitého. Desítky let staré hitovky naprosto ten večer bouraly areál a já musím před těmito veterány smeknout.

SIX DEGREES OF SEPARATION ten večer bohužel trpěli tím, že na hlavní scéně vystupoval headliner večera – heavymetalová dračice DORO. Jejich set tvoří hlavně věci z poslední albovky „Triotus“, prořídlé obecenstvo nic nebere skupině na energičnosti jejich metal-crossoverové směsi. DORO na hlavní scéně mně popravdě baví mnohem méně, stále jí to bezvadně zpívá, to bez debat, její set je silně koncertně zaměřen, hodně času sežere hecování publika, které ji samozřejmě hltá i s navijákem. Stejně jako minulý večer CLAWFINGER se jedná o plně profi vystoupení, ale moji plnou pozornost si neudrží. V době, kdy se chystám k odjezdu, ještě slyším přídavek v podobě stařičkého metalového hymnu „Metal Racer“, ale to už je připraven onen letitý Zetor, aby nás vytáhl z bahnitého podloží areálu Basinfire festu.

Celkově jsem velmi potěšen růstem počtu míst, na kterých se hrálo. Tři stage při jedné lidské jednotce nelze monitorovat naráz, a tak jsem mohl vybírat z toho, co mě více zajímá, a tím pádem skupiny, na které mé boltce vykazují alergickou reakci, opominout. Trochu mě zaráží, že některé kapely jsou s železnou pravidelností omílány dramaturgií festivalu stále dokola, jako by z českého rybníku méně známých skupin nešla vylovit nějaká čerstvá ryba. Ačkoliv počasí nepřálo a vjezd skupin probíhal za asistence zemědělské techniky, sešlo se celkem hojné množství lidí a mnozí si v bahenních lázních, které hladově pohlcovaly obuv, libovali. Nemohu nevypíchnout rostoucí cenu piva oproti minulému ročníku - a hlavně pak pouze jedno místo, kde se pivo točilo, což je značné podhodnocení ze strany organizace festivalu. Další nepříliš šťastnou situací bylo rušení některých kapel bez vysvětlení ze strany organizátorů – hlavně ze začátku festivalu. Dalším mínusem byla absence několika slibovaných atrakcí, které byly zřejmě zrušeny díky počasí. Kontroly u vstupu byly občas celkem úsměvné, když jsem viděl kolegu, kterého celého podrobně ošacovali, ale lahve vodky, kterou měl v ruce, si nikdo nevšiml. Posledním neduhem, který bych rád okomentoval, byla absence vody, vzhledem k počasí celkem palčivá bolest tohoto festu. Kdybych měl bilancovat - mezi největší zklamání festivalu bych zařadil dost vlažné přijetí CLAWFINGER, nepřející počasí, zábavové bigbíty typu MASH, které dle mého nemají na festivalech co dělat a poněkud vágní informovanost organizačního týmu i návštěvníků a nepřítomnost mnoha kapel bez náhrady. Mezi klady počítám určitý rozhled, který si každý návštěvník mohl udělat o naší tvrděkytarové scéně, soutěže probíhající v hlavním stanu, motivace návštěvníků sbírat průběžně kelímky a tři scény nabízející pestřejší paletu skupin než minulý rok. Přeji organizátorům šťastnou ruku v dramaturgii dalšího ročníku a přízeň počasí, aby se neustálila přiléhavá přezdívka letošního ročníku – Bažinfire.